Křížem krážem anglickým plážem II. - Eastbourne a Seven Sisters

Pokračování seriálu Křížem krážem anglickým plážem. Nostalgicky se ohlédnu o rok zpět. Přesně před rokem jsme se totiž vydali na naší pidi mini dovolenou - v překladu "na tři dny si odskočíme z Londýna" a my si odskočili právě do přímořského městečka Eastbourne, které leží ve Východním Sussexu. Byla to naše první společná cesta mimo Londýn, takže romantika jak stehno :D

     Strašně mě lákalo vidět Seven Sisters, což jsou slavné křídové útesy, které se těší velké oblibě filmařů a také turistů. Většina z nich ovšem vyráží pouze z Londýna na jednodenní výlet, ale já raději na dýl. I když pro M. typickýho Londýňana, který město neopustil posledních pár let a strom viděl naposledy, když jel taxíkem do klubu kolem Hydeparku,
představa  šplhání po skalách lehce děsila, ale přeci jen neodolal mým přesvědčovacím schopnostem - jemnému nátlaku - a s výletem nakonec souhlasil :D
   

Zabookovala jsem jízdenky na vlak přes Southern railway a ač jsou tady vlaky neuvěřitelně drahé nakonec nás zpáteční jízdenka pro oba dva vyšla na £36. Teda, cesta nás mohla vyjít na pouhých £36, pokud bych neměla IQ brzdiče houpaček a zkontrolovala správně čas odjezdu. Bohužel přepážka nás už nepustila a nádražní zřízenec stojící opodál nám vysvětlil, že vlak už dávno odjel. 
Hádala jsem se, kroutila hlavu, schvalovala vinu na automat na výdej lístků, snaha byla a M. to zdárně zbaštil. Při ceně nových lístků mě pomalu sbírali ze země. Dvě jednosměrné jízdenky 70 liber. Zapřísahala jsem se, že si budu stěžovat. M. dodnes věří, že vše spletl zrádný automat a ne můj slepičí mozeček. :D
    Cesta trvala asi hodinku a půl. Z nádraží jsme se vydali centrem Eastbournu přímo do hotelu. Čtyřhvězdičkové hotelové apartmá s výhledem na moře s britskou snídaní na dvě noci vyšel na £120.

Zbytek dne ve znamení relaxu. Pláž, pivka, selfíčka, relax, hospůdka, kulečník a příprava na výšlap.

Po typical english breakfast s plnými břuchy tak, že jsme nemohli chodit jsme se vydali na Seven Sister. Šli jsme přímo od pláže až na slavné útesy a ač dole bylo nedýchatelně, na útesech nám v džínách a tričku bylo fajn. 
Je jen na vás jakou cestu zvolíte, my šli chvíli po útesech a chvíli okolo moře po sklanatém pobřeží. Kolikrát nás napadlo jak fajn by bylo mít psa, takže jsem si jistá, že se sem s trhačem jednou vrátíme. Ušli jsme 12 kilometrů, než jsme se dostali k informačnímu centru, kde je velké parkoviště, krámek se suvenýry a největší koncentrace turistů. My se moc nezdržovali, nechali si poradit od místního domorodce, kam zajít na oběd a vydali se zase na cestu do vesničky East Dean and Friston. Tentokrát po silnici, větřík nikde, vedro jak v sauně, přála jsem si být už na pláži.

Konečně se nám podařilo najít hospůdku, kam jsme byli vyslání. The Tiger Inn rozhodně nezklamal a je to přesně to, co v těchto místech hledáte a očekáváte. Rodinný příjemný podnik, čerstvé místní suroviny, ryby, hovězí a jehněčí z okolních farem, pivko, cider. Příjemně osvěžení, napojení a najedení jsme už jen vyhledali autobus zpět do Eastbourne a po náročném dni nás čekal pouze výval na pláži. Moře lehce zakalené a rozbouřené, trošku vlnky, možná trošku víc, větříček (rozuměj vítr). Teplo vypadá jinak, M. mírná panika z utopení, ale pro doplnění rodiného alba jsme do vody přece jen vlezli (když už jsme u moře, že jo?) a pak až do večerní sprchy drkotali zubama.

Večeře v příjemné restauraci nám nejsou souzené, protože když nad tím tak přemýšlím, měli jsme problém sehnat místo, kde by se dalo navačeřet i v Eastbourne. Ač byl všední den a na večeři jsme se vydali již kolem sedmé bylo takřka nemožné najít pěkné místo. Pokud jsme nechtěli jíst burgera a podobné fast foodové občerstvení. Jsme zastánci spíše lokálních podniků s čerstvými místními produkty než franchisovým sítím restaurací, ale naše představy se nenaplnili, takže nezbylo nic jiného než navštívit Zizzi Ristorante. Po večeři jsme se procházeli kolem pláže a navštívili místní Pier, který pár měsíců na to vyhořel.

Eastbourne není místem pro divoký noční život či k navazování nových známostí. Víc než na klub tady narazíte na diskotéku pro důchodce (a to si nedělám legraci). Za celé tři dny pobytu jsme potkali opravdu jen hrstku mladších lidí pod 45. Tak jsme se s M. dohodli, že do Eastbournu zavítáme až budeme slavit tak padesáté výročí svatby, naše těla už v pokročilém stavu rozkladu a pravděpodobně zapadnem dokonale do místního coloritu. :D (i když on asi mezi britské důchodce stejně nezapadne)

Shrnuto a podtrženo Seven Sisters na výlet jednoznačně ano, úžasná příroda, relax, krásné fotky, příjemná procházka. Eastbourne asi zas tak nenadchne, pokud si vystačíte ve dvou a netoužíte po luxusních restauracích a přepychových barech, ale po odpočinutí od lidí a shonu doporučuji, pro ty ostatní nápad kam jet zase v dalším článku.

oficiální stránky: Seven Sisters
                            Southern railway